O přístrojích PipBuck a Znaménkách
Pokud vám mám povídat o dobrodružství z mého života, které mě dostalo sem na toto místo k těmto poníkům, a co jsem udělala a udělám, měla bych nejspíš začít vysvětlovat, co jsou přístroje PipBuck.
Co je vlastně PipBuck? PipBuck je zařízení, nošené na přední noze, těsně nad kopytem, vydávané všem, kteří dospějí do určitého věku a mohou začít pracovat. Míchanice jednorožčí magie a vědy. Váš PipBuck vám bude stále dávat informace o vašem zdraví a dokonce i pomůže vybrat doktorovi správné léčebné techniky. Také přesně ví, co všechno máte ve svém batohu na zádech, bude vám dávat informace o tom, jak a co máte opravit, a také slouží k uchování vašich poznámek nebo map, které zobrazíte jediným kliknutím kopytem. Též slouží jako rádio a vysílačka v jednom. Můžete poslouchat vysílání Stájového rádia, kdykoliv budete chtít, případně můžete naladit jakoukoliv frekvenci. A to stále není všechno. PipBuck má i tzv. schopnost U.D.S. (Univerzální Detekční Systém), která pomůže určit směr cesty, případně odhadne, jestli jsou poníci nebo příšery okolo vás přátelské nebo agresivní. A další, možná nejúžasnější věc, PipBuck vám pomocí kouzel dodá pomocné kopyto v boji díky systému StaKoZaS (Stájní Kouzelný Zaměřovací Systém). Ach, a taky schopnost, která nesmí být zapomenuta. Pokud někoho sledujete, nebo se chcete někam dostat, PipBuck vás automaticky nasměruje, kam potřebujete. Takže pokud se někdo ztratí – neptejte se mě, jak se někdo může ve Stájích ztratit, ale občas se to stane – dokáže ho kdokoliv, kdo zná jeho kód, najít v podstatě ihned.
Také může svítit jako lampa.
Takže ano, PipBuck je odkaz jednorožčí magie a vědy. A ano, mít PipBuck je obrovská výhoda. Takže, i když to všechno zní úžasně a bylo to skoro jako zázrak, bylo těžké přesvědčit poníky, kteří nikdy nežili ve Stáji, jak běžný a obvyklý byl tento přístroj pro nás žijících ve Stáji Dvě. A taky proč jsem byla tak znepokojena, když jsem ho měla jako svoje Znaménko.
Každý poník ve Stáji měl svůj PipBuck. A všechny ty možnosti, které jsem zmínila? Většina nepoužívá ani půlku. Většinou jen naladí Stájové rádio a zaposlouchají se do líbezného hlasu Velvet Remedy, nebo poslouchali záznamy z poslední soutěže ve školních pěveckých skupinách. Stáj měla dvě fotbalové ligy. Jedna, která dovolovala užívat systém StaKoZaS a jedna, která ho zakazovala. Jinak moc poníků PipBuck nezajímal. Vrchní klisna udělí každému poníkovi jeho PipBuck na Znaménkové oslavě – vždy jeden nebo dva dny poté, co poník získá svoje Znaménko. Věc, která všem oznámí, v čem je nejlepší a čím může být pro všechny přínosem. Jakmile se objeví, Vrchní klisna okamžitě ví, jakou práci vám přidělit; a vy víte, kde je vaše místo. Takže ne, nebyla jsem nadšená z toho, že co mě dělalo zvláštním, bylo něco, co měl každý, což bylo, jako kdyby mi řekli, že nejsem zvláštní vůbec. Jasně, mohlo to znamenat, že budu ta nejlepší opravářská klisnička PipBucků, ale ve skutečnosti to znamenalo jen to, že jsem měla v podstatě Znaménko Znaménka.
Také tomu moc nepomohlo, že jsem byla poslední z ročníku, kdo své Znaménko získal. Když se na to podívám zpět, nebylo to zas tak překvapivé. Docela tvrdé zjistit v čem máte být dobrý, když to, v čem máte být dobrý, nezískáte, dokud nezjistíte, v čem máte být dobrý. Zkusila jsem všechno, dokonce jsem zkusila i vynalézat. Jako jednorožec jsem měla možnosti, které běžný zemní poník nemá. Držet klíč v tlamě a otevřít dveře umí každý, ale pohybovat několika přístroji naráz ve velice přesné operaci? To vyžaduje dokonalou levitaci. Takže jsem se rozhodla naučit se otevírat zámky pomocí šroubováku a sponek. Byla jsem v tom dost dobrá, ale bohužel se to nestalo mým Znaménkem. Pouze mě to dostalo do potíží.
Dokonce jsem poníženě podstoupila tzv. K.S.T. (Kompletní Schopnostní Test) a doufala jsem, že to odhalí některé mé skryté schopnosti, ale ne. Výsledky mého K.S.T. byly většinou průměrné. Pouze na některých místech jsem byla nadprůměrná, takže jsem nakonec měla dvě možnosti, kým být. Opravářkou PipBucků nebo Stájní inspektorkou loajality. Ještě míň zajímavě to znělo, když si uvědomíte, že se od jednorožců čeká povolání buď technické, nebo administrativní. Výjimkou byli přirozeně umělecky založení jednorožci, jako byla třeba právě Velvet Remedy. Jak jsem řekla, naše magie nám dovoluje takovou manipulaci s předměty, jaké jemná technika vyžaduje. Podobně na tom byla Vrchní klisna a ostatní členové vlády. Byla to magie Vrchní klisny, vytvářející umělé slunce pod stropem Stájí, které pomáhá růst našim jablečným sadům. Možná nevypadají tak dobře jako ty velké červené nádhery ze starých obrázkových knížek, ale drží nás při životě.
Díky tomu, že mě nechali vyzkoušet si obě povolání, jsem se dostala k jednomu PipBucku před tím, než jsem získala svůj vlastní. Kdyby se tak nestalo, možná bych svoje Znaménko nezískala nikdy.
Ach, a moje jméno je LittlePip. Těžké uhodnout. Svoje jméno jsem získala, protože jsem byla nejmladší a nejmenší. Aspoň, že moje máma měla ten dobrý nápad, nedávat mi jméno Pipsqueak. (Ne, že bych ji neměla ráda, ale když má klisnička za Znaménko sklenici fermentovaného jablečného moštu…) Docela zajímavé, jak se občas jména vyvinou.
Těší mě, že vás poznávám. Zde je můj příběh…