MLP – Sluneční zář

Sluneční zář

„Až Ti bude úzko, otoč se čelem ke slunci. Všechny stíny budeš mít za zády.“ Jan Werich

A to ten den tak hezky začal.

Obvykle bývám velmi trpělivá. Snesu toho hodně. Čaj na koberci? Žádný problém, to se vyčistí. Ušpiněná hříva? Ovšem, tohle už mi trochu vadí, ale snesu to. Den blbec, kdy se jakákoliv událost pokazí a konstantně navyšuje míru agrese, až pohár trpělivosti přeteče a já málem rozpoutám druhou občanskou válku? No, řekněme, že i princezna Slunce má své mouchy. A to jsem si ráno při probuzení řekla, že dnes bude krásný den.

Všechno to začalo, když přiletěla Princezna Twilight a začala vyšilovat. To se děje každou chvíli, není to nic zvláštního. Tentokrát měla starosti ohledně malé princezničky Flurry, která přijela na návštěvu a „Nejlepší tetička na světě“ ji po několika minutách ztratila.

Twilight obrátila svůj hrad naruby, ale Flurry nikde, tak nejdřív prohledala celý Ponyville, a pak přiletěla za mnou. A to přesně ve chvíli, kdy jsem zrovna přijímala delegaci ze Sedlové Arábie. Lady Amira byla naštěstí chápavá a nechala mě pár minut s Twilight o samotě. Ta si vzpomněla, že slyšela malý záchvěv magie. Tudíž nejspíš se Flurry někam teleportovala, a teď se jí vysmívá. Na druhou stranu, co když se teleportovala do Everfreeského lesa? Nesmíme riskovat, v tomhle s Twilight souhlasím. Je ale třeba se k tomu postavit s chladnou hlavou. Poslala jsem ji tedy k veliteli palácové stráže, aby vyslal pegasy na pátrání. Také jí navrhla, aby zašla za Zecorou. Třeba bude něco vědět.

Další dvě hodiny jsem jednala s Lady Amirou o cenách oleje a dodávce drahokamů. Bylo to nudné jednání a ani jsem se nestihla zeptat, jak se má její manžel. A aby toho málo, nestihla jsem se ani nasvačit.

Rozhodla jsem se přesunout oběd na večeři a večeři na oběd, ať je nějaká změna. Kuchaři to následně popletli a přinesli mi snídani. Nemám proti čaji a sladkému banánovému pyré vůbec nic, ale jíst ho dvakrát za sebou? Nikdy. Musím si hlídat své tělo a jíst pečlivě vybranou vyváženou stravu. Když jsem došla do kuchyně, abych si nalila zeleninovou polévku, vrazila do dveří zase Twilight. Bohužel do nich vrazila tak dobře, že porazila kuchaře, ten zakopnul a upustil tác s pudinkem. Tác naletěl do očí jeho pomocníkovi. Pomocník uklouzl a ztratil kontrolu nad hrncem omáčky. No a hrnec zamířil vzdušnou čarou přímo mně na hlavu. Stihla jsme uskočit stranou, ale zvrhla tak na sebe svou polévku a ke všemu ta omáčka spadla do velkého kastrolu, takže jsem si nemohla dát další.

„Doufám, že neseš dobré zprávy a Flurry Heart leží spokojeně vyspinkaná ve své kolébce,“ řekla jsem uštěpačně.

Twilight byla celou scénou zděšená. A když jí došlo, co jsem řekla, tak jen ještě víc zděšeně zatřásla hlavou. Sklopila jsem hlavu, zatnula zuby, zavřela oči a počítala do deseti. Všichni okolo mezitím nervózně čekali, co se bude dít. Vstala jsem, vzala si utěrku, utřela se a požádala asistentku, která přiběhla hned za Twilight, aby zrušila odpolední poobědový spánek a objednala masáž a lázně.

„Dobře Twilight, než bude má koupel připravená, jsem připravena ti pomoct.“

Ukázalo se, že malá Flurry se v Everfreeském lese neobjevila. Dobrá tedy, možná se dostala někam jinam. Napadla mě cukrárna a při té myšlence se ozvalo mé kručící břicho. Nebo by mohla být v dračí zemi nebo na jiných nebezpečných místech Equestrie. Po chvíli jsem si ale uvědomila, že takhle silná Flurry být nemůže. Nejspíš se dostala někam blízko hradu nebo Ponyvillu. Nikde jinde to není pravděpodobné, ba ani možné.

„Jsi si jistá, že není někde v tvém hradě?“

„Naprosto jistá, Princezno. Prohledala jsem ho cihlu po cihle.“

Ten řečnický výraz mě vytočil. Ten hrad není z cihel ty blbá slepice! Naštěstí jsem udržela kamennou tvář a nešlo to na mě poznat. Jen jsem soucitně přikývla.

„A v Ponyvillu ji nikdo neviděl?“

Twilight se začala červenat. Dopoledne mi přísahala, že ho celý prohledala, ale asi to nebylo úplně pravdivé.

„Prolétla jsem ho dům po domu, ale je pár míst, kde by se mohla ještě skrývat.“

Rozhodla jsem se tedy pomoct s hledáním. Za hodinku jsme byli u jejího hradu. Kromě toho, že vyběhla Starlight a divila se, co se děje, si mé přítomnosti nikdo nevšiml. Super. Aspoň trocha soukromí. Nemám náladu na dav poníků, co se narychlo načančají a pokoušejí se upoutat mou pozornost.

Zeptala jsem se Starlight, jestli byl hrad opravdu pečlivě prohledán. Jak ona tak Twilight přikyvovaly tak rychle, až jsem se začala bát, aby si nevykloubily krk. Vydaly jsme se tedy do města. Twilight pořád vyšilovala a já ji pořád uklidňovala. Jestli brzy nedostanu pořádný šálek kávy nebo něčeho ostřejšího, asi ji něčím přerazím.

První zastávka byla v Sugarcube Corner. Uvnitř byla akorát Pinkie Pie, která zrovna dokončovala dvacátý pekáč svatebních koláčků a buchet. Rozzářila jsem se. Třeba se na mě usměje štěstí a budu moci něco koupit. To by bylo moc príma.

„Jééé, Princezna Celestie, no to je úplně supr čupr dupr lupr úžasný, já vás tak ráda vidím. Tady Twilight hledá Flurry, víte o tom? Už jste ji našly? Neee? No to není možný, kam ona se to jenom chuděra poděla. Taky bych pomohla, ale mám tady spoustu práce, to víte, dneska máme obrovskou svatbu a to není jenom tak, sejde se tam snad celá Equestrie. A já tam mám s Cheese Sandwichem udělat obrovskou párty. Ale ne, já se nestihnu připravit. No to je hrozný. Musím si vybrat, buchty, párty, buchty, párty, buuuchtyyyy, páártyyy. Aaaaaaa proč jen nemůžu být na dvou místech najednooooou!“

Jak se ukázalo, Flurry v Sugarcube Corner nebyla. A celý krámek už dva dny peče akorát buchty a koláčky a jinak jsou kompletně vyprodáni. Tedy kromě rozinkových košíčků. Takže jako kdyby nic neměli. Když jsem měla rozinky naposled, dva dny mi bylo špatně. Naštěstí se to zakrylo bouřkovými mraky, takže ten skandál, že není slunce, nevyšel najevo. Dokonce si ani nikdo z pegasů nestěžoval na náhlý rozkaz, že musí zůstat dole. To se tenkrát vydařilo.

Když už jsem přemýšlela, že začnu z hladu jíst polohrubou mouku, Twilight navrhla zajít na Sweet Apple Acres. Pokud někdo ví o tom, co se v Ponyvillu šustne, bude to Applejack, říkala. Jasně, jako kdyby z farmy dohlédla na celé město, náno. Ach jo.

Doletěly jsme tam za pár minut. Cestou si nás všimla Rainbow Dash a sledovala nás. Tajně. Nejspíš nás chtěla překvapit. Cha. Jsem vládkyně slunce a ty mě chceš přechytračit? Tak to teda hodně štěstí.

Farmářská klisna orala celý den se svým bratrem pole a o zmizení Flurry neměla nejmenší tušení. Měla jsem chuť vzít ten pluh a hodit ho Twilight na hlavu, ale podařilo se mi zatnout zuby a udržet vřelý pohled. Dokonce jsem si i koupila jablečný koláč, což značně vylepšilo moji náladu. Pravda, najít v něm ten hřebík bylo sice překvapivé, ale propíchnutý jazyk není nic, co by moje magie nezvládla.

Jak se ukázalo, Rainbow měla super nápad udělat si z Applejack legraci. Myslela si, že se nic nestane, protože než ho sní, praští do plechu a koláč sní ve vzduchu. Jakmile by uviděla hřebík, skrčila by se a koláč by jí spadl na hlavu. Dobře, asi jsem se mohla nejdřív zeptat, jestli ten koláč vůbec můžu sníst, než to udělat naopak. Zaplať já za magii. Zaplať já.

Po Twilightině třicáté, Applejackině dvacáté a Rainbow Dashiině desáté omluvě, jsem jen pokývala hlavou, dala si další, tentokrát už bez zbytečného železa, a pokračovala s hledáním Flurry.

Rainbow slíbila, že se podívá za Fluttershy. Applejack navrhla, že zamíří k Rarity. Na mně a na Twilight zbývala starostka Mare.

Nechtěla jsem starostce chodit na oči. Pořád mi neodpustila tu skládku nebezpečného odpadu za městem. Vždyť jsem ji obratem nechala vyčistit sakra. Chyba se může stát komukoliv. Jednou jedinkrát jsem nezkontrolovala práci své asistentky a oni ji udělají o tisíc mil jinde.

K Fluttershy taky nemůžu. Slíbila jsem jí, že příště přiletím s Philomenou, ale té se nechtělo z klícky, a vracet se pro ni nebudu. Vydala jsem se tedy k Rarity, zatímco Applejack se mrkne po okolí Sweet Apple Acres, jestli se Flurry nezachtělo na jablíčka. Jak se ukázalo, Rarity už tři dny nespí, protože dokončuje novou kolekci a navíc hlídá svou mladší sestru Sweetie Belle.

„…pro přátelství já kucky kucky chci žíííííít kucky chrchly…,“ vřískala Sweetie. Normálně by mě to i bavilo, ale Sweetie už týden marodí se zápalem plic a u každého druhého slova začala kašlat. Když jsem se jí zeptala, jestli si raději nechce odpočinout, řekla mi, že by si to nikdy neodpustila.

Rarity mě přišla vysvobodit až po půl hodině. Celou tu dobu na sebe patlala šminky a vybírala co nejpůsobivější oblečení. Když jsem ji viděla, neměla jsem už nejmenší sílu říct jí nějaký kompliment. Byla jsem zničená. Chci domů!

„Prosím tě, Sweetie, zlatíčko. Běž nám udělat čaj a něco k snědku.“

Necháš svou nemocnou malou sestřičku dělat nám jídlo? Ty si asi nechceš zdraví udržet dlouho. A co hůř, moje taky ne.

Pokusila jsem se zeptat, jestli neviděla někde Flurry. Dostala jsem přednášku o tom, že Flurry je strašné zlatíčko a teprve po deseti minutách z ní vypadlo, že Flurry už týdny neviděla.

„Ale když už jste tady, nepodívala byste se na návrhy několika mých kolekcí? Vždy jsem si přála navrhnout nějaké šaty pro princeznu, a taky jsem je navrhla. Já těm Canterlotským hrubiánům ukážu, co je to pravá móda. Móda alá Rarity. To by bylo famózní, kdybyste měla na sobě můj návrh. Celá Canterlotská smetánka by zbledla závistí. A já bych najednou měla takových objednávek.“

Dorazila Sweetie Belle se špatně uvařeným čajem (smrděl jako kýbl s dehtem na sto honů) a několika spálenými zákusky. Když jsem je viděla, chtělo se mi omdlít. Než je donesla na stůl, zakopla o koberec a tác letěl přímo na mě.

Musela jsem na chvíli přestat vnímat, protože si vzpomínám až na kapání spáleného mazlavého oleje, tedy čaje z hřívy. Dívala jsem se na rostoucí louži na zemi a nevšímala si dvou sester, které se na mě vyděšeně dívají. Vzala jsem si ubrousek, který byl na stole připravený, očistila si obličej a pokusila se říct co nejpříjemnějším hlasem (který zněl jak od naštvaného draka).

„Nic se nestalo, omluva přijata. Mnoho úspěchů s novou kolekcí….“ Pipko. To už jsem naštěstí řekla jen v duchu.

Když jsem odcházela, ve dveřích jsem ještě zaslechla, jak se ty dvě sestry začaly prát.

„Sweetie, teď je má nová kolekce naprosto zruinovaná!“

„Já ti dám, nemohla jsem jí ani pořádně zazpívat!“

„Jsi nemocná a chrchláš jak starý notorický alkoholik, ty tele!“

„Já ti dám tele, to budeš koukat!“

Možná, kdybych zůstala, třeba by ten den nebyl tak zlý. Vidět takovýhle zápas. Mé škodolibé já se zasmálo.

Ne. Nejde to. Jsem vládkyně, tyhle věci se nesluší. Přemohla jsem se a vydala se zpět za Twilight, která na mě měla čekat na náměstí.

Setřásla jsem už asi dvacátého poníka, který se mi přišel poklonit a dorazila k Twilight. Ta mě netrpělivě vyhlížela. Ani starostka a jak se ukázalo, ani Fluttershy o Flurry nic neví. Přemýšlela jsem, jak z téhle šlamastyky ven. A vtom mě to napadlo. Pokud spí, Luna ji uvidí ve snové říši.

Dorazit do paláce bylo dílem okamžiku. Celou tu cestu jsem se těšila, jak Luna najde Flurry a já se konečně dostanu ke své masáži. Bohužel asistentka mi hned po příletu sdělila, že lazebnice mají plno a ať dělají, co můžou, na mě čas mají až zítra večer. Prý nějaká delegace. Do pytle práce!

Otočila jsem se na Twilight, jestli by mohla dojít vzbudit Lunu, že si dám alespoň drink. Twilight přikývla a zmizela. Vydala jsem se k baru a namíchala jedno silné zatmění. Škoda, že už se v Equestrii tisíc let nesmí kouřit cigarety. Hned bych si dala nejmíň karton. Zatmění začalo působit během chvilky a mně začalo být dobře. Moc dobře… příliš dobře, motaly se mi nohy a po chvíli i hlava. Do háje.

Objevila se Twilight.

„Pri… princezno?“

„Co je?!“ odsekla jsem. Trochu moc nahlas, Twilight poposkočila nejmíň o tři délky dozadu.

„Víte já… já nikdy princeznu nebudila. Nebude na mě naštvaná?“

Já tě asi vezmu sklenicí, blbko. To snad není možný!

„Dobře, já to udělám. Pojď se mnou,“ řekla jsem. Teda snažila se, některá slova jsem třikrát zopakovala. Na Twilight to zanechalo velmi znepokojený dojem. Třásla se a vypadala, že by taky pár panáků potřebovala.

Dveře od Lunina pokoje jsem otevřela snadno. Sice to prásknutí s nimi bylo trochu navíc, ale to už mi dnes bylo absolutně fuk. Třeba si nevšimne.

„SESTRO, CO TO PROBOHA UPROSTŘED DNE VYVÁDÍŠ!“ rozkřičela se na mě svým starým palácovým hlasem. Hm… všimla. A hned tak vyvádí. Tak to teda ne, holčičko. Na to zapomeň. Tuhle hru můžou hrát i dvě!

„BUDÍM TĚ TY, NÁNO!“ a než Luna stihla zmateně odpovědět, dodala jsem, tentokrát o poznání tišším hlasem. „Twilight něco potřebuje.“

„Najít Flurry Heart,“ pípla Twi.

„ANO! NAJÍT FLURRY HEART, TWILIGHT MÁ PRAVDU. KDY JINDY JI TAHLE ŠPRTNA TAKY NEMÁ. SESTRO, SESTŘIČKO, LUNO VELKÁ, HLOUPÁ A SMRDÍCÍ. POMOHLA BYS NÁM NAJÍT FLURRY HEART? TŘEBA NĚKDE CHRÁPE!“

„TY JSI PILA, SESTRO!“

„JENOM TROŠ…“ nestihla jsem to ani doříct. Padla jsem na zem. Hm… ten koberec vypadá docela pohodlně. Možná si trošičku zdřímnu. Na malou, malinkatou, nejmalinkatější chviličečku. A chrrrr…. A ještě jednou chrrrr…. A znovu chrrr…. chrrr…. to je zábava… chrrrr pšííí chrrr pšííí. Šťouch šťouch. Nerušit, tady se spinká! Šťouch šťouch. Ale no tak. Co zas?

„Princezno, teď přece nemůžete spát,“ šeptala a šťouchala do mě Twilight. Že né? Ale houbeles. Můžu a budu! Chrrrr pšíííí chrrrr pšíííí šťouch šťouch… ale ne, to je špatně. Je to chrrrr pšíííí a žádné šťouch šťouch. Hele, kruci, co to je. Teď už není žádné chrrr pšíííí…

„Princezno, vstávejte,“ snažila se Twilight dál.

Ale no ták! Jenom trošičku, malou trošičku.

Twilight to vzdala a šla se bavit s Lunou. Podle toho jak vyváděla, mluvila buď o mně nebo o Flurry. Jasně, Celestie. Teďs na to kápla. O čem by asi tak mohla mluvit. Tak jo, dáme se podat. Co ty na to krutý světe? O čem tahle šprtna asi mluví! Jestli o mně, tak na mě Luna bude zase křičet. A jestli o Flurry zkusí ji má sestra najít ve snové říši.

Trvalo to snad věčnost, ale ukázalo se, že mluvila o tom mrňousovi. Super. Takže si můžu zdřímnout. A jedem zase chrrrr pšíííí chrrrr pšíííí… Už jsem byla skoro v říši snů, když mě Luna kopla. Vystartovala jsem na všechny čtyři a chtěla ji uškrtit, ale jak jsem zjistila, Luna stále ležela v posteli a byla ode mě vzdálená snad deset metrů. Musela mě tedy kopnout ve snech. Ta vykutálená poběhlice. Ach jo, Twilight je pořád tady. Nemůžu se teď ani prát se svou sestrou.

Otráveně jsem se opřela o rám dveří a čekala. Přiběhla asistentka s šálkem kávy.

„Podat k ústům,“ odsekla jsem. Asistentka přikývla a magií zvedla šálek. Usrkla jsem. Ách, to je životabudič. To je lahoda.

Když jsem dopila kafe, Luna vstala a vypadala naštvaně.

„Našlas?“ řekla jsem pohrdavě.

Princezna Luna se otočila k Twilight a řekla:

„Tvůj hrad, kuchyň. Třetí skříň vlevo. Je schovaná za krabicí sušenek. Přejedla se a usnula.“

Chtěla jsem Twilight poslat na měsíc, nebo jí dát aspoň pohlavek, ale ona se jen provinile usmála a do půl vteřiny zmizela. Nebo možná do více vteřin, chvíli mi trvalo to zpracovat.

Tak ona mě honila přes půl Equestrie a nakonec se Flurry schovává u ní doma? To myslí vážně? Ksakru, krucinál, já ji přerazím. Až se mi příště dostane do kopyt…

„SESTRO, BUDEŠ TU OKOUNĚT JEŠTĚ DLOUHO, NEBO KONEČNĚ HNEŠ TÍM SVÝM TLUSTÝM ZADKEM A NECHÁŠ MĚ V KLIDU SPÁT?“

„KDO JE U TEBE TLUSTEJ, TY HUSO! ŘEKNI MI TO DO OČÍ, JEN POJĎ. POJĎ MI TO ŘÍCT SEM!“

Luna vystartovala a vzápětí byla hned u mě. Nebo možná jen došla, nějak mám po tom pití problémy s vnímáním času.

Konečně dorazila palácová stráž. Teď ti ukážou!

„Stráž, odveďte ji do postele a do zítřka nesmí vyjít. A taky ať jí kuchyň uvaří oukrop,“ řekla.

„Jaký do postele, pusťte mě, ty náno, slyšíš, já tě zabiju! Jaký do postele, nechte mě krucinál. Já ti ještě ukážu. Pošlu tě na měsíc nejmíň na miliardu dalších let. Doufám, že si ten pohled zatraceně užiješ! Pusťte mě, sakra! Jsem Princezna Slunce! Pusťte mě!“

Snažila jsem se vyprostit, ale na magii jsem se nedokázala soustředit. A jak se ukázalo, ty nadávky nakonec taky nikdo neslyšel, prý jsem jen opile žblekotala. No. Možná je to tak lepší.

A to ten den tak pěkně začal.

„Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem.“ Jan Werich

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *